V létě si náš Jakub udělal malý výlet na sever Německa. Vyrazil na slavný ostrov Rujána, aby navštívil poslední známou výspu pohanských kněží - svatyni na Arkoně. V pár slovech shrnul své zážitky a podělil se s námi o pár fotografií.

Pro každého znamená slovo “cesta” či “cestovat” něco jiného. Pro někoho to může znamenat cestovat za práci, nebo za možností si odpočinout od všech starostí, které život přináší a prostě vypnout. Co to znamená pro mě? Je v tom něco mnohem víc než jen vizuálně navštívit místo a udělat si pár krásných fotek, které stejně dřív nebo později zšednou. Ne! Cestování podle mě znamená mnohem víc. Cestovat člověk musí všemi smysli. Očima vnímat okolí, ušima slyšet vše potřebné, čichem nasávat atmosféru cizího a neprobádaného odéru dobrodružství, jazykem ochutnat všechny roztodivné chutě místa dalece vzdálených od domoviny.

Arkona - po cestě předků

Věděl jsem, že ji chci navštívit. Věděl jsem, že chci vidět ty samé bílé skály, že chci cítit ten samý jemný písek pod bosýma nohama a nechat si čechrat vlasy tím samým větrem, jakým si nechávali čechrat hlavu moji předci. A co by člověk měl udělat, když něco chce? Podle mě by za tím měl jít. A tak i já se rozhodl a odjel jsem se svými rodiči na ono posvátné místo. První zážitek? Je to jednoduché. Tohle místo nepatří mezi taková, kam se na celý den plácnete do lehátka a odpočíváte. Při cestě nás stíhaly bouře, lijáky a větry skutečně jako na divokém severu. Ale pak se příroda uklidnila a my náš obytný karavan zastavili na pláži. Přilákal nás sem západ slunce - úchvatný jev, rudé moře, rudé slunce odrážející se od bílých skal bičovaných nepoddajným mořem. A já tam jen stál… Moje nohy omývala voda Baltského moře a já tomu nemohl uvěřit. Zbytek večera jsem seděl na pláži a s matkou přírodou si připil na zdraví.

Mis Cap Arkona

Není, co bych měl dodat. Vše bylo mnohem větší a monumentálnější, než dokážu popsat. Starý a nový naváděcí maják a nádherný výhled z něj na celý poloostrov. To vše mi sebralo dech. Hradiště, ač jsem neměl možnost si jej pohlédnout (právě na něm probíhá archeologický výzkum), mi vehnalo do srdce pocit, že právě z tohoto místa tryská ona božská energie a její gejzír ji roznáší po celé zemi.Ten gejzír, který tam Svantovít dodnes úpěnlivě střeží.

Závěrem bych chtěl říct už jen, děkuji… vše ostatní je zbytečný.

Jakub

Železné trůny
Mys Arkona
Jakub u cedulky
Maják na Arkoně

A teď trochu pro fanoušky historie budeme čerpat z knihy Encyklopedie slovanských bohů a mýtů od Profantových:

Svatyně Arkona se nacházela na severním mysu ostrova Rujána. Byla nejznámější svatyní boha Svantovíta, který byl údajně u západních Slovanů zasvěcen válečnictví. Samotný chrám pravděpodobně vznikl na přelomu 8. a 9. století. Vybudoval jej slovanský kmen Ránů. Za vrcholné období považujeme období 11. a 12. století, kdy sláva chrámu dosahovala  údajně "ke všem slovanským územím", neboť do chrámu odváděly poplatky. V chrámu se k věštění používali k tomuto účelu chování bílí koně. Ve 12. století byly Ránové násilně pokřtěni dánským králem Valdemarem a chrám byl rozebrán. Na ostrově později v důsledku christinizace bylo založeno 12 kostelů a původní okrsek, kde se chrám nacházel, se z části zřítil do moře. Jsou dochovány kosterní nálezy svědčící o zvířecích i lidských obětech.

Dovětek dopsal Vořech.

Koncerty

  • 30. listopad 2018
    Literární večer
  • 11. duben 2019
    Blavicon 2019

CD Pramenům a vílám

Partneři

 

Logo ČPS
© 2018 Kapela Druga   |  Joomla Templates by   Joomzilla.com
Back to Top