Po nedávném Po stopách předků: Na Arkoně vydáváme v rámci našeho blogu povídání o Vořechových letních dovolených na Ukrajině a v Anglii. Vořech navštívil dvě evropské země, které jsou si v mnohém kulturně vzdálené, přesto v obou lze najít místa, kde se probouzí přírodní síly a kde má člověk k bohům blíž. Ale dejme slovo Vořechovi v první části věnované ukrajinským Poloninám.

 

Město nad řekou Užh

Ulice UžgoroduZnáte Ankh-Morpork? Dvě města nad řekou Ankh, která smrdí, s tajnou universitou uvnitř, s cechem vrahů a zlodějů a noční hlídkou? Město bizarní, ale krásné? Povědomé a cizí zároveň? Ukrajinský Užgorod leží hned na východní hranici EU a nemá k městu z knih známého anglického spisovatele Terryho Pratchetta moc daleko. Ukrajinsko-slovenská hranice přesně ukazuje, jak je EU bohatá. Velkou a moderní slovenskou celnici vystřídala chátrající ukrajinská. Hned za ní se rozkládal Užgorod. Ještě z okna autobusu mne zaujaly nízké panelové domky o třech patrech, před nimiž čerstvě vyprané oblečení plápolalo jako prapory. Oprýskané fasády, popraskaná dřevěná okna utvářela dojem chudinské čtvrti, ne největšího podkarpatského města. Centrum města nás však překvapilo ještě víc. Chodníky plné děr, jako by po opravě vodovodu už nezbyly peníze na asfalt. Bydleli jsme v hotelu, který za SSSR jistě býval mocnou chloubou. Dnes za hotelem rostl hustý prales z keřů, na verandách se válely odpadky, ve stropě nad hlavním vchodem zela díra a pokoje od 70. let nepoznaly snad ani malířskou štětku. V mých vzpomínkách se objevila Praha mého dětství, šedivá 80. léta.

Vořech a "modla" v UžgoroduAle zdání klame. V Užgorodu existují moderní supermakety, dobré stylové restaurace, kde s Vámi plynně pohovoří anglicky, a ani na pivo jsem si nestěžoval. Navíc celý náš zájezd, lze-li partu odrostlých trampů s rodinami takto nazvat, dostal k procházce městem místní průvodkyni. Marie nešetřila detaily. Rád bych si pamatoval vše, co nám naše průvodkyně vyprávěla, ale v hlavě mi zbylo jen pár vzpomínek. Užgorod je multikulturním městem rozděleným do tří částí. Tzv. “sovětská” připomíná chudinskou čtvrť, ale část kulturně vázaná na “maďarskou” historii Podkarpatí je hojně financovaná z maďarských peněz. A tak historické jádro města právě procházelo rekonstrukcemi. Severní část využívají místní jako správní centrum, a tak se o něj i starají. Shodou okolností byla postavena v době, kdy celé Zakarpatí bylo součástí Československa. Tehdy se mu říkalo Podkarpatská Rus, a tak zde naleznete typickou zástavbu 20. a 30. let, včetně domu postaveného slavným architektem Gočárem. V “české” čtvrti jsem se cítil doma. Za nejbližším rohem jako bych měl narazit na fialovou budovu ČVUT, nebo “pražský Kulaťák”. Překvapila mne však cedule s popiskou, že Praha je vzdálená pouhých 856 km. Tak blízko, říkal jsem si a číslo se mi vrylo do paměti.

Marie nám vyprávěla o všech větších a menších národnostech, které žijí ve městě i v nedalekých horách. Zavedla nás na dětské hřiště s minerálním pramenem, kde vedle sebe stál pravoslavný kříž a pohanská modla. Na ulicích seděli trhovci prodávající všemožné šmetky i ovoce. Cikáni tu žebrají obzvláště drsně a když jim do pěstí plných peněz nedáte další, klidně vás i uřknou. Pokud tomu tedy věříte. Na druhou stranu je Užgorod městem, kde mají Romové i svou vlastní školu s výukou v Romštině.

Maršrutkou do hor, koňmo po skalinách, pěšky na vršky

Naše osdaPřijeli jsme na Ukrajinu za jiným cílem - hory, Poloniny a koně. Druhý den nás před hotelem nabraly dva malé autobusy, kterým se zde přezdívá "maršrutky". Cesta z města k horám mi v mnohém vracela vzpomínky na film Karla Zemana Cesta do pravěku. Silnice se měnila v prašnou děravou cestu, dopravní značení tu neexistovalo a o přednosti rozhodovaly rychlejší a silnější stroje. Čím dál bylo město, tím méně aut křižovalo silnici. O to více přibývalo psů a povozů tažených koňmi.

Maršrutky zdolaly kdejakou polní cestu, na kterou by se Čech neodvážil ani s terénním autem, natož s městským mikrobusem. Polňačka nás vyvedla do hor vzdálených 30 km od Užgorodu a my zůstali pouhých 6 km od horské usedlosti, která se měla stát naším příbytkem. Bez batohů jsme procházeli takřka neschůdnou krajinou, po cestě vystlané mohutným kamením. Naše batohy se za námi vezly ve vojenských gazících stejnou cestou.

Les se rozevřel a cesta skončila u koňské ohrady. Přivítala nás malebná vesnička jak z pohanských dob. A ztepilý místňák Saša se s každým pobratřil panákem vodky. V kuchyni se vařil čaj z čerstvě natrhaných bylin. Nutno podotknout, že kromě čaje jsme pili jen vodku a pivo. Vodky bylo nejvíc!!!

Koňmo na OstrouDalších několik dnů se skládalo z pěších nebo koňských výletů horskými průsmyky i po hřebenech tzv. polonin - lysých kopců. Nejblíže jsme měli vrchy Ostrou a Runu. Zatímco ostatní na obě hory vyjeli v sedlech koní, já je zdolal pěšky. Koňská romantika mne láká, ale vyšplhat po vlastních nohách na vysokou horu má punc sdílení se s tichou okolní krajinou a majestátem hor. Pohled z Ostré na celý karpatský masiv ve mně probudil něco nepoznaného. Miluju lesy, stín stromů, vlhkost bahna a hlíny, ale na vršku Ostrá jsem se poprvé zamiloval do šedých a nazelenalých skalních stěn, přestože špičky hor nezakrývaly ani kosodřeviny. Spatřil jsem roje bílých motýlků, které z nekonečného moře borůvčí vyhnaly mé kroky, hřebeny hor i oblá údolí s vesnicemi a městečky. Z dálky v nich panoval klid.

Sovětská raketová základnaTýž den jsem s ostatními šplhal i na Runu. Hora skrývala tajemství - sovětskou vojenskou základnu s raketovými sily. Místní Ukrajinci nám vyprávěli legendy, v nichž sila skrývala rakety s jadernými hlavicemi. Dnes ze základny zbyla ruina podobná těm, které rostly v mé fantazii při čtení knihy Piknik u cesty od Strugackých. Některá sila se změnila v galerie moderního umění. Dotkla se mne tu nedávná historie Studené války.

Pokud jsem nechodil po horách, nedobýval s ostatními utajené vodopády nebo si neužíval svět z výšky koňského hřbetu, hrál jsem na kytaru a popíjel vodku, které Ukrajinci měli nekonečně bohaté zásoby. Vzpomínal jsem na staré trampské písně a folkařiny 70. a 80. let. V mém zpěvníku jsou k nalezení písně, které si divoké hory žádaly - zhudebněné písně Jana Skácela od Hradišťanu, Nezdařilovy verše, kterým dal melodii Tomáš Kočko, i Tomášovy pohanské písně.

Za krásný moment považuji setkání s Viky, která mi vyprávěla, jak bylo těžké žít v místních horách. Pocházela z nedalekých míst a jako malá s maminkou emigrovala do České republiky. Vyprávěla mi o místních zvyklostech a tradicích, v kterých se mísí pohanství s křesťanstvím. Úplně si pamatuji, jak jsme oba opatrně kroužili kolem sebe, než se ukázalo, že oba patříme k středočeské pohanské komunitě a že ani jeden na druhého nebudeme shlížet z vrchu za svou víru ve staré bohy.

Ráj nebo chudoba

Vořech na OstréUkrajinské Poloniny jsou divokým místem. Poznávám místní stromy, kamení a hlínu. Stejné rostou v mém kraji. V českých horách vás vedou betonovou silnicí. Zde budete kráčet pěšinou. U nás jsou stromy rostlé pěkně v řádcích uměle vysazených lesů. Zde sejít z cesty znamená vstoupit do pralesa. A na svazích žijí romští sběrači borůvek; dřevorubci, kteří vymění valník dřeva za láhev vodky. V tu chvíli ve mně ožívá romantika 19. století. Pak na mne padne stín, když si uvědomím, že za pár dnů budu zase v Praze a obklopí mne prostředí mně známé civilizace. Ukrajinci ale zůstanou na svých borůvkových pláních, v blízkosti divokých huculských koní, ve zdevastovaném Užgorodu a to, co je pro mne jen romantická dovolená, je pro ně reálný život. To se pak emoce mísí a člověk zažívá zvláštní pnutí v otázkách, zdali navštívil ráj, nebo zaostalou a chudou zemi. Krásnou zemi.

Sepsal Vořech

Divoké stromy
Huculové
Kuchyně a jídelna
Sruby
Stromy
Polonina Ostrá
Koně pod Ostrou
Polonina Ostrá - pohled na Run...
Vořech na Ostré
Mezi horami
Pod Runou
Sovětská základna na Runě
V silech základny
Průhledná stvoření
Vodopády
Mašrutky
I Love Užgorod
Ujeté momentky
Sovětská čtvrť - náš hotel
Náš hotel
856 km
Pravoslaví
Váhy
Ulice Užgorodu
Modla

Druga na Soundcloud

Koncerty

  • 30. listopad 2018
    Literární večer
  • 15. prosinec 2018
    Pohanský večírek v Praze
  • 11. duben 2019
    Blavicon 2019

CD Pramenům a vílám

Partneři

 

Logo ČPS
© 2018 Kapela Druga   |  Joomla Templates by   Joomzilla.com
Back to Top